Co je výbuch?

Závažnost výbuchu závisí na vlastnostech hořlavých látek a směšovacím poměru těchto látek s kyslíkem: Kyslík přítomný ve vzduchu shoří pouze s určitým množstvím hořlavé látky (oxidace). V závislosti na závažnosti a související rychlosti šíření tlakové vlny dělíme výbuchy na explozivní hoření (cm/s), deflagraci (m/s) a nejsilnější detonaci (km/s). Nejzávažnější výbuchy se šíří rychlostí zvuku nebo vyšší, a mají tudíž obrovskou ničivou sílu.

Mezi hořlavé látky patří výpary, mlha, plyny a prach. Tyto látky mohou vznikat náhodně v průběhu výroby a výrobního procesu nebo během přepravy či skladování. V průmyslovém prostředí je obvyklý zejména prach z materiálů drcených za účelem dalšího zpracování. Výbuch prachu může mít ještě ničivější účinky než výbuch plynu: Směs plynu se vzduchem se při výbuchu rychle šíří, přičemž se snižuje koncentrace hořlavého materiálu (chudá směs). Další spalování pak už není možné. Směs prachu se vzduchem ale při výbuchu zvíří další vrstvy prachu, které se mohou vznítit. Zvíření prachu však může mít za následek i výbuch směsi plynu se vzduchem; výbuch plynu se pak proměňuje ve výbuch prachu.

Při přítomnosti zdroje vznícení jsou hořlavé látky smíšené s kyslíkem hořlavé jen v určitém směšovacím poměru. Rozhodující roli hraje bod vzplanutí a mez výbušnosti.

Bod vzplanutí

Bod vzplanutí popisuje nejnižší teplotu hořlavé kapaliny, při které se tvoří hořlavá směs par a vzduchu. Bod vzplanutí této „hybridní“ směsi při tom může být nižší než bod vzplanutí jednotlivých složek. Zda se může vytvořit výbušná atmosféra, či nikoli, rozhoduje u těchto směsí par a vzduchu poměr koncentrací. To popisují meze výbušnosti jednotlivých látek: Každá látka má jako směs se vzduchem určitý rozsah, ve kterém může dojít k výbuchu. Při příliš velké koncentraci (bohatá směs) nebo při příliš malé koncentraci (chudá směs) hořlavých látek k výbuchu nedochází, nastává pouze místní spalovací reakce nebo k reakci vůbec nedojde. Výbušně směs reaguje pouze při zapálení v rozsahu mezi horní a dolní mezí výbušnosti.

Meze výbušnosti

Meze výbušnosti však závisejí na tlaku, teplotě a koncentraci kyslíku. Kromě toho existují i chemicky nestálé látky jako cesium, rubidium nebo dokonce bílý fosfor, které se vznítí už při styku s kyslíkem nebo vzduchem; tyto látky označujeme jako samozápalné (pyroforní). Při nakládání s těmito látkami je nutné dbát mimořádné opatrnosti. To samé platí pro nahromaděný prach. V tomto případě se nebezpečí samovznícení zvyšuje s rostoucí tloušťkou vrstvy. Izolační účinek prachu může vést k hromadění tepla, které zapříčiní samovznícení. Informace o přesných bodech vzplanutí a mezích výbušnosti látek jsou uvedeny v příslušných bezpečnostních listech. Pokud je možné, že se vytvoří výbušná atmosféra, dokument na to upozorňuje.